J.A.M.
Diving Center

Klubové akce...

Po včerejší neúspěšné akci dnes vyrážíme opět hledat potopenou loďku. Tentokrát se mnou jede pouze Eva, ostatním to pracovní vytížení nedovolilo. Oslabený tým, do toho déšť, samé radosti.

Tentokrát, díky přesnějším informacím, jsme zvolili k prohledání metodu, kdy se natáhne lano kolmo vůči břehu, kus po proudu pod místem potopení a pod vodou se lano posouvá postupně proti proudu. Prohledá se tak prostor doslova centimetr po centimetru. Tentokrát jsme hledali na místě, kde byl vysoký nános jemného černého bahínka a sedimentů. Viditelnost doslova nulová. U mostu den předtím byla spíše slabá vrstva sedimentu a pod ním písek, s viditelností pár centimetrů to byl oproti dnešku krásný ponor. Vypustili jsme z hlavy myšlenky na to, co vše by mohl člověk na takovémto místě nalézt a mechanicky jsme začali prohmatávat černé bahínko podél lana. Tentokrát se na nás, respektive na majitele, usmálo štěstí. Loďku jsme nalezli asi po čtyriceti minutách.

Co dodat, úspěšnou akci završil zbytek dne strávený čištěním výstroje a plněním lahví u kompresoru. Pach rybiny a bahna smyla voda a nám zůstal pocit z dobře vykonané práce.

Na žádost rybářů jsme se vydali hledat utopenou loďku. Po upřesnění, že se bude hledat loďka o velikosti cca 60cm, že je to rádiem ovládaná loďka k rozvážení rybářských návnad, jsem tipoval naše šance tak na 10%. Kdo zná tuto přehradu u Březové u Karlových Varů, asi tuší proč. Prakticky celoroční viditelnost do pár centimetrů moc šancí k nalezení neskýtá.

Vyrazili jsme dopoledne ve třech, já, Honza a Martin. Čtvrtý hledač, Eva, už čekala na místě. Další perličkou bylo udání místa potopení lodě. Údajně se měla potopit přímo na místě, kde je pod vodou starý most přes bývalou řeku. Most je do dnešní doby kompletní, kamenný, s několika mostními oblouky. Pod vodou se vám ho nepodaří díky viditelnosti asi nikdy spatřit v plné kráse, ale jednou byl vidět celý při opravě hráze, když byl snížen stav vody a most se tak octil nad hladinou. Jeho horní část je zhruba ve dvou metrech, koryto pod ním není hlubší než šest metrů. Pod jeho oblouky se dá proplavat pod mostem, vzhledem k viditelnosti to ale nedoporučuji bez lana nebo jiného spojení s volnou hladinou. Dnes je most porostlý houbou ve tvaru korálu, pěkná podívaná, lze-li tak pohled z pěti centimetrů nazvat :-)

Samotné hledání proběhlo celkem klasicky. Pomocí lana a rojnice ze čtyř potápěčů se prohledal vršek mostu, prostor za a před mostem a nakouklo se i pod mostní oblouky. Zhruba po hodině neúspěšného hledání jsme ponor ukončili. Na břehu, když se majitel loďky konečně dovolal člověku, kterému se ji podařilo potopit, jsme se dozvěděli přesnější místo potopení. Jak jinak, hledali jsme úplně někde jinde. Nic se neděje, jak se říká, zítra je také den... :-)

Jedno pozitivní zjištění jsme si přece jen odnesli. I přes velmi špinavou vodu zjišťujeme, že je v přehrade docela dost rybek a škeblí, voda tedy bude nejspíš po chemické stránce velmi čistá, příčinou špatné viditelnosti tak nejspíš bude splavená půda a proudem zvířený velmi jemný sediment mokřin na začátku přehrady. Vyčíhat lepší viditelnost, asi by stálo za to ponořit se zde znovu.

Honza se konečně zbavil části zkoušek na CMAS P***, další úkony ho ještě čekají. Martin se po splnění funkce cvičné figuríny od nás oddělil a obeplaval si lom. My s Honzou jsme se ještě chvíli věnovali povinnostem a pak jsem šli očumovat rybičky. Bohužel, kapří žeň jako posledně se nekonala. Na Rotavě je pěkně čistá voda, místy jsou oblaka bílého mlíka, ale mimo ně je viditelnost kolem šesti metrů. Od čtyř metrů je znatelná termoklina. U plošiny byla voda čistá v celém profilu, což si vychutnal i Hynek při svých ponorech "na hubu". Mne z neustálého lítání nahoru a dolů po chvíli začly zlobit dutiny, pak už bylo nepříjemné i to courání se ve třech metrech, tak jsem ponor s nelibostí předčasně ukončil. Každopádně to byla škoda, podle Martinova popisu jsem přeplaval po hladině nad sumcem, kterého potkal mezi stromky v "údolíčku". Snad se mi ho poštěstí potkat jindy.

Arnošt se odhodlal k praktické části zkoušek na CMAS P**. Nutno podotknout, že se úkolu zhostil se ctí a prošel napoprvé. Gratuluji. Ještě ho čekají zkoušky z teorie, ale snad ani ty mu nebudou činit obtíže.

Troškou zklamání byla kvalita vody na Tatrovické přehradě. Před dvěmy týdny byla sice v cca třech metrech jedovatě zelená vrstva vody, nad ní a pod ní ale bylo čisto. Bohužel nyní se "zeleň" úspešně šíří i do mělčích vod. Pod čtyři metry je sice voda relativně studená (14-15°C), ale znatelně čistší. V osmi metrech světlo i bez baterky, viditelnost zhruba tři metry.

Martinovy zbývá poslední úkon k úspěšnému završení zkoušek na potápěčský stupeň CMAS P***, zvedání a manipulace s břemenem pomocí zvedacího vaku. Téměř ukázková akce. Prošmejdily jsme okolí schodů a po splnění povinností jsme se courli podél břehu těsně pod vrstvou kvalitní hrachovky. Honza kvůli zdravotním problémům ponor vzdal a kochal se jak Martin křižuje po přehradě s pytlem olova :-) No, čeká ho to taky, pak se bude kochat Martin :-)...

Po delší pauzičce jsem se opět trošku namočil. Vyrazilo se na Tatrovickou přehradu. Předpovědi hlásily příchod bouřek a krupobití. Naštěstí (jak pro koho), svítilo sluníčko a bylo vedro. Až kousek po poledni se začalo zatahovat.

Do vody šly dvě dvojice. Eva s Arnoštem to vzali někam do zátoky vpravo od hráze a Martin a Honza s tím, že snad budou něco zkoušet ke zkouškám, si to namířili ke zvonu. Já se šel po chvíli podívat ke zvonu co že to tam ti dva budou vyvádět. Když skončili, nabrali kurz na zátoku. Jako obvykle u zvonu nic moc života, zato u schodů při konci ponoru se to tam hemžilo okounama. Viditelnost do tří metrů byla na Tatrovice pěkná, cca 3m, pak zelená vrstvička a znatelná termoklina. Kupodivu se bez baterky dalo docela obstojně vegetovat i v jedenácti metrech.

-= Fotky z akce =-